Rebelové proti Římu – Bratrstvo sv. Pia X.
The player will be placed here
Upozornění: Autorem ani autorizátorem tohoto dokumentu není Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX). Jedná se o nezávislé dílo švýcarské státní televize Schweizer Fernsehen (SF). Dokument je překvapivě celkem podařený a objektivní a celkově stojí za zhlédnutí, přesto však obsahuje některé nepřesnosti a zavádějící informace, jež je nutno uvést na pravou míru.
Předně je to poněkud zavádějící titulek, který může vyvolávat dojem, že Bratrstvo je v opozici vůči Římu a papeži podobným způsobem jako protestanté nebo sedesvakantisté. Takový dojem je mylný. Je pravda, že se FSSPX často vyjadřuje kriticky ke skutečnostem, které nemají s katolickou vírou nic společného a které v posledních desetiletích (nejen) z Říma přicházejí (společné modlitby s pohany, protestantizace bohoslužby a pod.). Uznává ale současného papeže, je mu poslušné ve všem, co spravedlivě požaduje a kněží FSSPX se za něho modlí při každé mši sv.
FSSPX není proti věčnému Římu, který se drží nauky Pána Ježíše Krista, jeho apoštolů a nástupců sv. Petra. Naopak, FSSPX z lásky k Církvi tento věčný Řím brání proti těm, kdo se od něho v současném Římě skrze revoluci v Církvi chtějí oddělit. FSSPX je proti současnému Římu tam a jedině tam, kde je současný Řím proti věčnému Římu apoštolů a více než dvou set papežů.
Není to Bratrstvo, kdo se po II. vatikánském koncilu odchýlil od katolické nauky, od zjevené Pravdy, ale jsou to (neo)modernističtí teologové odsouzení především sv. Piem X. v encyklice Pascendi Dominici gregis., kterým se podařilo obsadit i četné biskupské stolce. FSSPX na rozdíl od mnohých z nich nepopírá jediný článek katolické víry či mravů.
O skutečném postoji FSSPX k Římu a papeži se lze dočíst na oficiální stránce FSSPX v ČR - http://fsspx.cz/px011.html.
Další problematická věta je „(Bratrstvo) stáhlo po koncilu svou poslušnost vůči Římu“. Tato informace je zcela nepravdivá.
Po II. vatikánském koncilu nastala prudká liberalizace kněžských seminářů a katolických univerzit v Římě. Značná část kněží zapomínala na hlavní úkol katolického kněze-obětníka a omezovala kněžství na charitativní a sociální činnost. V této atmosféře požádalo několik bohoslovců arcibiskupa Lefebvra, známého svým pravověrným katolickým smýšlením, o pomoc. Ten byl již v důchodu, neplánoval žádné větší aktivity, těšil se na odpočinek, a tak se jim nejprve snažil najít vhodný seminář. Nakonec se ale na radu Msgr. Charrièrea jejich výchovy ujal sám. K tomu povolal několik spolupracovníků. Bohoslovci navštěvovali nejprve univerzitu ve Freiburgu, bydleli však společně pod duchovním vedením Msgr. Lefebvra. Ten pak vypracoval stanovy kněžského sdružení, jehož úkolem je výchova a pastorace kněží, Kněžského bratrstva sv. Pia X., které bylo založeno na svátek Všech Svatých v roce 1970 zakládacím dekretem Msgr. Charrièrea, biskupa Freiburgského, a v roce 1971 obdrželo kanonicky požadovaný pochvalný dekret Posvátné kongregace pro klérus od jejího prefekta kardinála Wrighta.
Kardinál Villot, svobodný zednář, však usiloval Bratrstvo zničit. Zodpovědnost přenesl na Msgr. Mamie, nového biskupa ve Freiburgu, který Kněžské bratrstvo sv. Pia X. takzvaně zrušil. Ale protože tento postup odporuje kanonickému právu, zrušení je právně neplatné (zrušení by mohl provést jedině Řím). Msgr. Lefebvre se proto odvolal k Apoštolské signatuře. Kardinál Villot dal rozkaz kardinálu Staffovi, aby tento proces zastavil. Můžeme se pouze divit nad zvůlí kardinála Villota, který se neřídil platnými zákony Církve a jednal mimo svoji kompetenci. Kardinál Villot byl také ostře proti audienci Mons. Lefebvra u papeže Pavla VI. Přesto se nakonec podařilo tuto audienci uskutečnit. Msgr. Lefebvre vzpomíná:
Na počátku rozhovoru byl Pavel VI. tvrdý a agresivní. „Vy nemáte rád papeže. Ne, nemáte žádnou úctu před papežem.” A teď mi vyčetl, že nechávám bohoslovce skládat přísahu proti papeži. Byl velice překvapený, když jsem mu řekl, že to není pravda. Potom byl klidnější. Zeptal jsem se ho: „Jak můžete něco takového tvrdit, že nechávám skládat přísahu proti papeži? To je nesmysl, abych já, který jsem vždy papežům sloužil a před papežem měl respekt, něco takového dělal. I v semináři učíme úctě k papeži.” Zarazil se. Byl tolik přesvědčený o tom, co mu řekl kardinál Villot. To také objasňuje, proč byl kardinál Villot tolik proti mé audienci u papeže.
Více informací o Msgr. Lefebvrovi a historii FSSPX se lze dočíst v publikaci Msgre Marcel Lefebvre: Světec nebo rebel?
Nebe na zemi. Jsem šťastná, že jsem se toho dožila.
A co dál?
S našimi kněžími musíme mít trpělivost, a snášet jejich modernismus.
Proč nemůže Bratrstvo působit v naší zemi, kde je plno opuštěných kostelů a ještě více opuštěných katolíků?
Bratrstvo v našich zemích působí – viz. kaple Brno Černovice. Je smutné a mrzí mě, že se stále nedaří najít společné usmíření mezi bratrstvem a zbytkem církve svaté. Smutnou pravdou je, že ačkoliv díky Bohu a papeži Benediktu již není bratrstvo v exkomunikaci, stále prodlévá v klatbě – tj. v zákazu vysluhování svátostí a mší svatých. Jejich mše svaté tedy nejsou v jednotě s papežským stolcem a tak nejsou plně platné. S nadějí však vzhlížím k Bohu a pevně věřím, že rozkol jednou bude překonán, bratrstvo bude vzato zpět do církve a vše bude zase dobré, tak jako je tomu například s Bratrstvem svatého Petra.
Bratrstvo je s Církví plně smířeno, nepopírá ani jeden článek víry nebo mravů a je poslušné papeži ve všem, co spravedlivě žádá. Není ale smířeno s různými modernisty a dalšími heretiky, kteří na Církvi parazitují.
Bratrstvo v exkomunikaci nikdy nebylo. Jejich Mše jsou plně platné. Žádná částečná platnost neexistuje.
Bratrstvo sv. Pia X. bylo v Církvi řádně ustanoveno v roce 1970 a nikdy Církev neopustilo. Pokus o jeho zrušení v roce 1976 nevyšel – byl ilegální.
Obávám se příteli, že máte mylné informace. Celé bratrstvo bylo exkomunikováno poté, co Marcel Lefebvre vysvětil biskupy bez povolení svatého stolce. Prostudujte si prosím co o tom píší věrohodné objektivní a nezaujaté zdroje. Teprve potom se o celé věci pobavíme…
„Celé bratrstvo bylo exkomunikováno poté, co Marcel Lefebvre vysvětil biskupy bez povolení svatého stolce.“
Lež jako věž. „Exkomunikováni“ byli pouze biskupové, nikoli celé bratrstvo. Ale i tato „exkomunikace“ je neplatná, neboť nenastal skutek, za nějž mohla být udělena, totiž schisma.
Najděte si ve vyhledávači např. „The Hawai six“ – 6 věřících bylo hawaiským biskupem „exkomunikováno“ za to, že byli příznivci FSSPX. Odvolali se do Říma a kardinál Ratzinger tuto „exkomunikaci“ prohlásil od počátku za neplatnou.
Měl bych váš nesmysl smazat, aby to nemátlo čtenáře, ale nechám to tu, protože tím usvědčujete sám sebe buď z neznalosti, nebo ze zlé vůle.
Ze zlé vůle jistě nikoliv. Všichni jsme bratři a přeci „Kristus je jen jeden, nerozdělen.“ Jak jsem sám napsal pevně věřím v usmíření a v budoucí jednotu. Obávám se však, že nemůžete uvést ani jediný zdroj na bratrstvo nijak nenapojený, který by potvrzoval vaši verzi a vyvracel mou. Papež Jan Pavel II. vydal roku 1988 moto proprio Ecclesia Dei, kde se k celé věci jasně vyjádřil: Msgr.Lefebvre porušil 2 věci: Jednak nedostal povolení vysvětit nové biskupy a druhak každý, kdo je svěcen na biskupa, musí bezpodmínečně mít propouštěcí dekret biskupa své diecéze, což ani jeden z nově vysvěcených neměl. Tím se Marcel Lfebvre a všichni, které vysvětil upadli svým činem do exkomunikace „latae sententiae“.
Přidávám zdroj a prosím, podpořte své tvrzení také nezaujatým zdrojem:
„Zrušení exkomunikace bylo krokem na poli církevní disciplíny. Osoby byly zbaveny zátěže svědomí, kterou uvaluje nejtěžší církevní trest. Je zapotřebí rozlišit tuto úroveň od oblasti věroučné. Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi žádné kanonické postavení, se v posledku nezakládá na disciplinárních, ale na věroučných důvodech. Dokud Bratrstvo neobdrží kanonickou pozici v církvi, tak ani jeho služebníci nebudou svou službu konat v církvi legitimně. Je třeba proto rozlišovat mezi disciplinární rovinou, která se týká osob jako takových, a rovinou věroučnou, která se týká služby a instituce. Pro upřesnění tedy znovu: dokud nebudou vyjasněny otázky, týkající se věrouky, nemá Bratrstvo žádný kanonický statut v církvi, a jeho služebníci, třebaže z nich byl sňat církevní trest, žádnou službu v církvi nevykonávají dovoleně.“; viz Benedikt XVI. v listu Pozitivní význam a meze zrušení exkomunikace čtyř biskupů FSSPX (přeložil Milan Glaser), dostupné: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10960
Míjíme se.
Vy jste přesvědčen, že pro prokázání pravdivosti nějakého tvrzení postačuje podpořit jej „nezaujatým zdrojem“. Přičemž o zaujatosti či nezaujatosti daného zdroje rozhodujete vy – zaujatě, jak jinak. To za prvé, a za druhé: i nezaujatý zdroj se může mýlit.
Já jsem naproti tomu přesvědčen, že pravdivost tvrzení se prokazuje posouzením jeho souladu s objektivní realitou. Z jakého zdroje pochází je vedlejší a nelze to brát za rozhodující kriterium.
Pravidla exkomunikací objektivně stanovil Kodex kanonického práva: A ten je na straně Msgr. Lefebvra: v kán. 1323 dokládá, že exkomunikace, které následovaly po svěceních, byly neplatné (volně cituji: žádnému trestu nepodléhá ten, kdo poruší zákon ve stavu nouze, byť by byl o tomto stavu nouze přesvědčen pouze subjektivně).
Že samotné svěcení nebylo schismatickým aktem (teprve za schisma se uděluje exkomunikace, ne za pouhé nedovolené vysvěcení), o tom už dnes nemůže být sporu.
Ke stejnému závěru dochází i americký kanonista P. Murray (aniž by byl jakkoliv spřízněn s FSSPX), který tvrzení o neplatnosti exkomunikací obhájil v roce 1995 ve své licenciátní práci na Papežské Gregoriánské universitě v Římě.